top of page

Jak vznikal cowork Foch

Kolem nově vznikajícího technologického magazínu Czechsight bylo potřeba vytvořit komunitu. A jak to udělat líp, než vytvořit zázemí, kde se bude komunita scházet, že? A tak se začaly dít věci. Patrik, jakožto rodilý Smíchovák, proseděl pár jednání s Prahou 5, aby mu nakonec skončil v klíně pět let opuštěný, lehce řečeno zanedbaný prostor v krásném domě na Zborovské, v té hezčí části, kde se Smíchov pojí s Újezdem.


Na začátek musím říct, že to, jak teď Foch vypadá a jak se v něm člověk cítí, jsem si ani nedokázala představit. I moje sny byly skromnější. Jak se tak říká, nechali jsme tam ruce, a každý centimetr dostal svoji speciální péči. Ale ten proces nebyl vždycky takhle poetickej.


„To se jen tak pofackuje, nemusíme to mít dokonalý. To bude to naše kouzlo!“ Tak jsme začli fackovat. Fackování spočívalo ve zbourání pár příček, vymlácení vyzdívky, která lemovala celý prostor (rok výstavby odhadujem na rok 2000, stylovka), s tím souvisejícím odtaháním a odvozem třech plných kontejnerů sutě a dalšího bordelu. Dále vyvapkování a sloupání třech vrstev omítky (různě barevné, ale zhruba stejně páchnoucí – aha, to jsme ještě nezmínili, Foch totiž býval krásnou zaplivanou tzv. hospodou „čtyřkou“). Bílení se taky protáhlo na o několik více vrstev, než by si člověk naplánoval. Plánování obecně bylo spíš takovou naší mentální hrou – po pár zkušenostech nám bylo jasné, že to bude nakonec vždycky trochu jinak. Ale v tom bylo to dobrodružství!



Co se nám na naší cestě „samo-rekonstrukce“ dělo pozitivního, byly krásný náhody. Získali jsme tak dvoje nádherný prosklený dveře, které byly vyřazeny ze staré vily za Prahou. Obrousili a natřeli jsme je, a teď nám dělají parádu ve vchodech do zasedačky. Další byly dlouhé skleněné trubky, které původně plnily funkci transferu mléka v kravínech, a nám teď slouží jako designové osvětlení. Nakonec ještě přibyly obrazy půjčené od Davida Hanvalda, které Fochu dodaly barvy a život.


Ať už přijdete do Fochu pracovat, na akci, nahrát si podcast nebo jen tak posedět a dát si kafe, budem se těšit. Stejně tak, jako každý námi opečovaný centimetr.



bottom of page